Historie lyžování

Lyžování se bezesporu řadí mezi nejoblíbenější zimní sporty. Lyže, jak je známe, se pro rekreaci, zábavu a sport ovšem používají teprve od druhé poloviny 19. století. I předtím existovaly, ale v odlišné podobě a používaly se k jinému účelu – především to byla doprava, lov a dokonce patřily k vojenskému vybavení. Vyvinuly se ze sněžnic, které měly usnadnit chůzi nejen po sněhu ale i v bažinatém terénu a chránit tak nohu. Postupnými změnami a vylepšeními se z užitkového předmětu, kterými bezpochyby lyže původně byly, stal světový sportovní fenomén.
Za otce moderního lyžování lze považovat nora Sondre Norheima, díky jeho vynálezu nového druhu vázání, které umožňovalo při sjezdu zatáčet. Vázání drželo nohu pouze v její špičce a styl zatáčení se označoval jako telemarkový, podle kraje, kde Norheim žil. Vývoj vázání však na sebe nenechal dlouho čekat. Další typ, tentokrát už bližší tomu současnému, přinesl čechorakušan Matyáš Žďárský. Lyžařské boty jsou, pro ještě snadnější zatáčení, k lyži vázány pevněji.
Speciální lyžařské boty se skeletem z plastu namísto z kůže a s přezkovým zapínáním namísto šněrování se začaly vyrábět až ve druhé polovině 20. století. S touto revoluční novinkou přišla firma LOWA, která je v současnosti součástí nadnárodního holdingu Tecnica. Ta také sdružuje takové značky jako Rollerblade či Nordica a její lyžařské boty se řadí mezi nejprodávanější na světě.
Lyže, vázání a lyžařské boty však není to jediné, co je při lyžování potřeba. Samozřejmostí je teplé oblečení a také hůlky. S vývojem lyží, kdy se sjezd stále zrychluje a jízda je tak rizikovější, je také nutné myslet na svoje bezpečí. Proto jsou již lyžařské helmy běžnou součástí lyžařské výstroje. V něktérých zemích, například v Rakousku, již přilby (a to i na snowboard) povinné jsou, avšak pouze pro děti do 15 let. Nošení lyžařské helmy však neuškodí ani lidem starším. Podle statistických údajů totiž právě helmy snižují možnost úrazu hlavy při nehodě na polovinu.