oDana Krabičková založila svým dvěma dětem v roce 2003 stavební spoření s cílovou částkou 300 tisíc korun. Nespořila však pravidelně.
Protože žila s dětmi sama, nebylo vždy dost peněz na pokrytí všech výdajů a ještě i na spoření. Počítala s tím, že bude spořit déle než jen těch povinných pět let.

Budoucnost dětí

Ke konci roku 2009 mělo každé z dětí na účtu asi osmdesát tisíc korun. Navíc si založila koncem roku 2008 stavební spoření i pro sebe, s cílovou částkou 150 tisíc korun, aby měla nějakou rezervu na nečekané opravy bytu nebo třeba na novou kuchyň.
V roce 2010 děti dosáhly věku 17 a 19 let. Starší z nich pokračuje ve studiu na vysoké škole. Prarodiče darovali každému dítěti sto tisíc korun.
Dana Krabičková je hned uložila na stavební spoření a spočítala si, že částka postačí na dalších pět let pro získání státní podpory ve výši 4500 korun.
Dětem tedy přibude na účtu během pěti let dalších 22 500 korun státní podpory a k tomu dvouprocentní úrok, což je asi 18 tisíc korun Za pět let už budou děti samostatné a 220 tisíc korun se jim bude určitě hodit.
Šťastná máma byla spokojena, že spoření dětí je vyřešeno a může tedy vytvářet nějakou další rezervu pro nenadálé výdaje.

Důvěra je pryč

Na vlastní smlouvě stavebního spoření si proto zvýšila příkaz na 3500 korun měsíčně. Jenže nyní slyší o změnách, které navrhuje vláda. Podpora bude poloviční. Navíc má být zdaněn i úrok z naspořené částky. Pocit uspokojení je pryč. Má vůbec cenu využívat stavební spoření, když teď stát hodlá dohodnuté smluvní podmínky jednostranně porušit?

Špatná varianta

• Zrušit stavební spoření kvůli snížení státní podpory není vhodné, protože i tak bude pravděpodobně zajímavější než spořicí účty.
• Kdyby zrušila i vlastní stavební spoření, v rámci kterého spoří teprve dva roky, přišla by také o dosud připsanou státní podporu. Nevrací se ani zaplacený vstupní poplatek.
• Stavební spoření není ideální pro ukládání rezervy na nenadálé výdaje. Při předčasném zrušení občan nejenže ztrácí nárok na státní podporu, ale peníze nelze ani vybírat částečně. Navíc vyplacení naspořené částky většinou podléhá tříměsíční výpovědní lhůtě.
• Rušit stavební spoření dětí je předčasné, protože plánované změny stavebního spoření zatím neplatí a není ani zcela jasné, jak se všechno změní. Zrušením smlouvy by zanikl také nárok na výhodný úvěr.
• Není to vhodné ani vzhledem k věku dětí, protože lze očekávat, že peníze budou již brzy potřebovat.

Správná varianta

• Dana Krabičková si z hlediska zhodnocení i jistoty zvolila mimořádně výhodný produkt.
• Dobře také udělala, že spořila stále na původní smlouvu a nezrušila ji po pěti letech. Státní podpora na nové spoření by se jí totiž podle zákona snížila z 20 procent na 15. Navíc by platila poplatek za založení nové smlouvy a musela by zase dodržet minimální lhůtu spoření.
• Správná byla i její úvaha o zhodnocení mimořádného vkladu 100 tisíc korun, která vycházela z platných podmínek stavebního spoření.
• Pokud stavební spoření dětem ponechá, má možnost získat výhodný úvěr na financování bydlení.
• Pravidelně odkládanou částku 3500 korun by si však měla rozdělit. Část dávat na stavební spoření a část spořit jinde.

HANA FOJTOVÁ, konzultantka společnosti OVB Allfinanz.

OVB Allfinanz

Společnost OVB Allfinanz, a.s., je přední finančně poradenská společnost, působí na českém trhu od roku 1993 a je dceřinou společností německé OVB Holding AG. V současné době má v ČR téměř 900 tisíc klientů a spravuje více než 1,8 miliónu smluv. Klientům je k dispozici celorepubliková síť kvalifikovaných poradců – pojišťovacích a investičních zprostředkovatelů. Mateřská společnost OVB Holding z německého Kolína nad Rýnem vznikla v roce 1970 na základě myšlenky poskytovat soukromým klientům obsažné, individuální a komplexní majetkové a finanční poradenství. V současné době působí prostřednictvím dceřiných firem v dalších 13 zemích Evropy.
Koncern OVB se sídlem holdingu v Kolíně nad Rýnem je jedním z předních evropských poskytovatelů finančních služeb. Od založení OVB Vermögensberatung AG v roce 1970 v Německu zaměřuje OVB svou obchodní činnost na zákaznicky orientované poradenství pro soukromé domácnosti v oblasti ochrany majetku, vybudování a rozvoje majetku, starobního zaopatření a získávání nemovitostí. OVB v současnosti poskytuje poradenství v Evropě zhruba 2,8 mil. zákazníků a spolupracuje s více než 100 renomovanými produktovými partnery. OVB je v současné době aktivní celkem ve 14 zemích, přičemž pro koncern pracuje kolem 4 700 finančních poradců na plný úvazek. V roce 2009 dosáhla OVB Holding AG, která je od července 2006 kótována na Frankfurtské burze cenných papírů (Prime Standard, ISIN DE0006286560) se svými dceřinými společnostmi celkových provizních příjmů ve výši 201,6 mil. Euro a rovněž EBIT ve výši 9,6 mil. Euro.

David Přikryl se rozhodl, že si koupí starší automobil od soukromé osoby. Po prohlídce a zkušební jízdě byl s automobilem spokojen a rovněž navrhovaná cena se mu zdála přijatelná a akceptovatelná. S majitelem proto sepsali kupní smlouvu.
Ústně se s ním rovněž domluvil na okamžitém zaslání technického průkazu, jakmile budou provedeny nutné administrativní kroky. Prodávajícímu David Přikryl zaplatil celou kupní cenu najednou a s automobilem odjel.

V dobré víře

Očekával, že původní majitel navštíví evidenci silničních vozidel, kde nechá do technického průkazu zapsat, že vozidlo má už nového majitele.
Jako velmi vstřícný krok se mladému muži jevila skutečnost, že původní majitel mu nabídl i možnost krátkodobého využití dosavadního pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy takzvaného povinného ručení, a to až do doby, než si nový majitel sjedná vlastní.
Dohoda zněla, že prodávající nezruší povinné ručení minimálně do doby, kdy bude auto převedeno na Davida Přikryla.
Ten tedy odjížděl automobilem i se zelenou kartou, kterou se prokazuje pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Kupující předpokládal, že přihlášení vozidla na jeho osobu bude trvat jen několik dnů.
Počítal nanejvýš s týdnem, a to jen z důvodu, že úřední hodiny v evidenci silničních vozidel nejsou zrovna pružné.

Právník ve hře

Když zásilku s technickým průkazem nedostal ani po týdnu, pokusil se spojit s prodávajícím telefonicky. Nepředpokládal špatný úmysl, spíše se domníval, že šlo jednoduše o nedostatek času, což je lidské. Po několika marných pokusech o telefonický kontakt poslal však původnímu majiteli doporučený dopis. Když i ten zůstal bez reakce, zapojil už do záležitosti právníka.
Původní majitel zareagoval až na jeho výzvu a technický průkaz s novými údaji skutečně zaslal.
David Přikryl si poté hned sjednal povinné ručení a automobil přihlásil na sebe. Domníval se, že problémy jsou tím u konce. Česká kancelář pojistitelů ho však vyzvala, aby zaplatil sankční poplatek za provoz nepojištěného vozidla. Původní majitel totiž i přes ústní dohodu vlastní povinné ručení po deseti dnech od data prodeje zrušil a David Přikryl nové uzavřel až v okamžiku, kdy měl k dispozici technický průkaz.
Mezidobí představovalo 19 dní, za které měl tedy nyní zaplatit. Naštěstí nešlo o nějakou likvidační částku, přesto to byla nepříjemná událost. Autor je konzultant společnosti OVB Allfinanz.

Špatná varianta

• David Přikryl se spolehl na ústní dohodu, která se však těžko prokazuje a také vymáhá.
• Nesjednal si vlastní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (povinné ručení), ale věřil příslibu původního majitele, že pojištění zruší až poté, co mu odešle technický průkaz už s vyznačením nového majitele.
• Otálel se zapojením právníka, ačkoliv měl opodstatněné pochybnosti o serióznosti prodávajícího. Tím ztratil čas.

Správná varianta

• Do kupní smlouvy měla být začleněna povinnost prodávajícího zaslat kupujícímu originál technického průkazu s vyznačením odhlášení ke konkrétnímu datu.
• David Přikryl měl ihned po koupi vozidla uzavřít povinné ručení, protože pojišťovně by stačila i fotokopie technického průkazu.
• V případě, že vozidlo skutečně používal po určitou dobu bez povinného ručení a obdržel výzvu k zaplacení sankce, měl ji hned uhradit. Dluh totiž stále narůstal o úroky z prodlení, náklady soudního vymáhání a podobně.

MIROSLAV STEJSKAL, OVB Allfinanz

OVB Allfinanz

Společnost OVB Allfinanz, a.s., je přední finančně poradenská společnost, působí na českém trhu od roku 1993 a je dceřinou společností německé OVB Holding AG. V současné době má v ČR téměř 900 tisíc klientů a spravuje více než 1,8 miliónu smluv. Klientům je k dispozici celorepubliková síť kvalifikovaných poradců – pojišťovacích a investičních zprostředkovatelů. Mateřská společnost OVB Holding z německého Kolína nad Rýnem vznikla v roce 1970 na základě myšlenky poskytovat soukromým klientům obsažné, individuální a komplexní majetkové a finanční poradenství. V současné době působí prostřednictvím dceřiných firem v dalších 13 zemích Evropy.
Koncern OVB se sídlem holdingu v Kolíně nad Rýnem je jedním z předních evropských poskytovatelů finančních služeb. Od založení OVB Vermögensberatung AG v roce 1970 v Německu zaměřuje OVB svou obchodní činnost na zákaznicky orientované poradenství pro soukromé domácnosti v oblasti ochrany majetku, vybudování a rozvoje majetku, starobního zaopatření a získávání nemovitostí. OVB v současnosti poskytuje poradenství v Evropě zhruba 2,8 mil. zákazníků a spolupracuje s více než 100 renomovanými produktovými partnery. OVB je v současné době aktivní celkem ve 14 zemích, přičemž pro koncern pracuje kolem 4 700 finančních poradců na plný úvazek. V roce 2009 dosáhla OVB Holding AG, která je od července 2006 kótována na Frankfurtské burze cenných papírů (Prime Standard, ISIN DE0006286560) se svými dceřinými společnostmi celkových provizních příjmů ve výši 201,6 mil. Euro a rovněž EBIT ve výši 9,6 mil. Euro.

OVB poradci radí čtenářům:

Tomáš Ptáček měl několik měsíců před odchodem do penze, a proto začal zvažovat, jaké strasti a jaké radosti mu přinese začátek této nové životní etapy. Uvědomoval si, že pokles příjmů bude citelný, vždyť v penzi byla už také jeho manželka.  To, že jednou neodvratně přijde i důchodový věk, si uvědomoval již léta. Navíc, svého času, když se obě děti osamostatnily a zbývalo mu relativně větší množství volných finančních prostředků, přijal i správné rozhodnutí týkající se zabezpečení na stáří.  Za tímto účelem uzavřel před 17 lety životní pojištění pro případ smrti nebo dožití, přičemž platnost smlouvy končil právě s plánovaným odchodem do penze.

Penze se odsouvá

Z důvodu nedostatku kvalifikovaných pracovníků, kteří by Tomáše Ptáčka mohli v práci nahradit, jeho zaměstnavatel avizoval už před dvěma lety zájem o prodloužení pracovního poměru, a to dokonce se zvýšenou mzdou.  Tuto nabídku „téměř důchodce“ přijal, neboť práce ho uspokojovala a cítil se zdráv. Nabídky si vážil o to více, že mnoho jeho kolegů chtělo také dále pracovat, avšak podobnou alternativu k odchodu do důchodu jim nikdo nenabídl. V této souvislosti však pro něj vyvstal jiný problém. Nadále měl zajištěný příjem, a tak vlastně nevěděl, jak co nejvýhodněji naložit s penězi, které za předchozí léta nastřádal v životním pojištění.  Požádal proto pojišťovnu o prodloužení pojistné doby při zachování ostatních parametrů.
Pojišťovna mu vyšla vstříc a původní pojistnou smlouvu prodloužila o tři roky tak, aby končila v době, kdy pojištěný dosáhne věku, na kterém se dohodl se zaměstnavatelem jako na mezním datu odchodu do penze. Po třech letech, kdy Tomáš Ptáček definitivně skončil pracovní kariéru a kdy zároveň uplynula prodloužená doba příslušné pojistné smlouvy, začal otec rodiny opět zvažovat, jak naloží s prostředky ze životní pojistky.

Změněné podmínky

V pojistných podmínkách si přečetl, že namísto jednorázové výplaty může požádat o výplatu formou pravidelného důchodu. Tomu připadalo jako výhodné; měl dostatečnou finanční rezervu, byt v osobním vlastnictví a zánovní automobil, a proto nepočítal s dalšími většími výdaji v dohledné době.  Od pojišťovny však obdržel zamítavé stanovisko s odůvodněním, že kapitálová hodnota pojistky nedosahuje potřebné výše pro možnost využití důchodové opce a že možná je pouze jednorázová výplata. Ne že by Tomáš Ptáček o pojistné plnění přišel, ale přece jen, předpokládané řešení musel přehodnotit.

Špatná varianta

• Tomáš Ptáček se nezačal o způsob řešení zajímat včas – tedy v okamžiku, kdy už věděl, že v důsledku dohody se zaměstnavatelem si produktivní věk prodlouží.
• Při změně nezrušil (ani nesnížil na minimální úroveň) veškerá připojištění, včetně pojištění pro případ smrti, což v konečném důsledku vedlo ke snížení kapitálové hodnoty, neboť vzhledem k věku pojištěného byla velká část pojistného spotřebována na možné riziko.
• Variantu výplaty formou důchodu začal zvažovat pozdě, takže se sám připravil o možný nárok na tuto opci.
• Nevyužil možnosti kontaktu s finančním poradcem, ačkoli situace se k tomu přímo nabízela.

Správná varianta

• V případě, že zvažoval výplatu formou důchodu, měl se u pojišťovny, popřípadě u finančního poradce informovat, za jakých podmínek pojišťovna na tuto možnost přistoupí.
• Zejména se měl zajímat o to, jaká je minimální výše důchodu, kterou by pojišťovna dle interních směrnic byla ochotna vyplácet namísto jednorázového plnění.
• Protože měl dostatek prostředků plynoucích ze zaměstnání i v době, kdy už dosáhl důchodového věku, mohl si zvýšit i běžně placené pojistné a zajistit si tak možnost využít některou z důchodových opcí.
• Kdyby pak byl upřednostnil zajištění manželky v případě své smrti, mohl požádat o výplatu doživotního důchodu s garantovanou dobou výplaty.

MIROSLAV STEJSKAL, OVB Allfinanz

OVB Allfinanz

Společnost OVB Allfinanz, a.s., je přední finančně poradenská společnost, působí na českém trhu od roku 1993 a je dceřinou společností německé OVB Holding AG. V současné době má v ČR téměř 900 tisíc klientů a spravuje více než 1,8 miliónu smluv. Klientům je k dispozici celorepubliková síť kvalifikovaných poradců – pojišťovacích a investičních zprostředkovatelů. Mateřská společnost OVB Holding z německého Kolína nad Rýnem vznikla v roce 1970 na základě myšlenky poskytovat soukromým klientům obsažné, individuální a komplexní majetkové a finanční poradenství. V současné době působí prostřednictvím dceřiných firem v dalších 13 zemích Evropy.
Koncern OVB se sídlem holdingu v Kolíně nad Rýnem je jedním z předních evropských poskytovatelů finančních služeb. Od založení OVB Vermögensberatung AG v roce 1970 v Německu zaměřuje OVB svou obchodní činnost na zákaznicky orientované poradenství pro soukromé domácnosti v oblasti ochrany majetku, vybudování a rozvoje majetku, starobního zaopatření a získávání nemovitostí. OVB v současnosti poskytuje poradenství v Evropě zhruba 2,8 mil. zákazníků a spolupracuje s více než 100 renomovanými produktovými partnery. OVB je v současné době aktivní celkem ve 14 zemích, přičemž pro koncern pracuje kolem 4 700 finančních poradců na plný úvazek. V roce 2009 dosáhla OVB Holding AG, která je od července 2006 kótována na Frankfurtské burze cenných papírů (Prime Standard, ISIN DE0006286560) se svými dceřinými společnostmi celkových provizních příjmů ve výši 201,6 mil. Euro a rovněž EBIT ve výši 9,6 mil. Euro.