Vlajka je obvykle obdélníková látka se závaznou kombinací barev a vzorů, pevně stanovenými stranami, spojena klinem s vlajkovou žerdí, která často bývá opatřena ozdobnou špicí. Vlajkové stožáry se využívají méně často při uchycení vlajky, což je poměrně škoda, vzhledem k tomu, že disponují elegantním vzhledem, vysokou pevností a barevnou stálostí. Vlajkový stožár má konický tvar a vlající firemní vlajka na něm zavěšená je dobře viditelná propagace. Vlajka se používá jako symbol jistého společenství (vlajka státu, spolku, vojenské vlajky, reklamní vlajky apod.) Vědná disciplína, která se zaobírá výzkumem vlajek, praporů, standardů a jiných podobných symbolů se jmenuje vexilologie (z latinského vexillum = prapor).
Slovenská vlajka se skládá z bílo-modro-červené trikolóry a slovenského znaku. Barvy slovenské trikolóry jsou odvozeny jednak od původních slovenských barev – červené a bílé a jednak od barvy slovanské, tedy modré, kterou Slováci převzali z Ruské a Chorvatské vlajky. Původní slovenská vlajka sestávala ve středověku ze dvou pruhů (červeného a bílého). Nejstarší forma slovenské vlajky se zachovala v pečeti města Nitra, z doby krále Bela IV. Tehdy to byl bílý ležící dvojkříž na červeném pozadí. Vlajka Slovenska, tak jak ji známe dnes, vnikla během revoluce v roce 1848, kdy Slováci bojovali na straně Vídně proto Maďarům (SNP).