Při sezeních s psychologem se často objeví téma jeho role a otázka toho, co může nabídnout. A to většinou tehdy, když klient (či klientka) sdělí psychologovi svůj problém či potíže a očekává od něj radu. A nebo když se klient dostává k něčemu, co je těžké, neví jak si s tím poradit a věří, že psycholog ví „jak na to“. Mnozí klienti vychází z představy, že psycholog je odborníkem a tak by měl na základě svých znalostí a profesních zkušeností vědět, co by měl klient dělat a nabídnout mu radu.
Tato situace se objevuje poměrně často a může se stát zdrojem neporozumění či zklamání. Situace při sezeních s psychologem a nebo při psychoterapii je specifická v tom, že oproti jiným odborníkům, jako je finanční poradce, právník apod., zde často není podstatná jen vnější informace či rada (někdy může být informace důležitá, ale obvykle neřeší složitější a dlouhodobější potíže). Důležité je hledat společně s klientem odpověď na otázku či problém, který klient přináší, podporovat jeho vnitřní zdroje, být s ním v těžkých chvílích, experimentovat s novými způsoby kontaktu a chování atd. V této perspektivě se jeví psycholog spíše jako průvodce než expert.
Provází klienta, podporuje ho, ale nemůže určovat, „kam“ by měl klient „jít“, co by měl dělat, jak se rozhodnout. Má odpovědnost za svůj díl společné práce a klient zase za svůj. Klienti si často myslí, že „odpověď“ na jejich otázky „má“ psycholog, ale přitom odpověď „leží v nich“. Psycholog jim může „pouze“ pomoci ji hledat. Na druhou stranu by bylo alibistické, kdyby se psycholog vzdával své role odborníka zcela. Jeho odbornost a profesionalita spočívá v tom, jak s klientem pracuje, jak využívá své znalosti a dovednosti, jak respektuje individualitu klienta. Dá se říci, že je odborníkem ve své profesi, ale není odborníkem na život klienta.