Pouze necelých 17% z postižených lidí v ČR má práci. Přitom právě tito lidé mohou být velmi dobrými a vděčnými zaměstnanci. I tak mají problém práci najít. Personalisté, kteří mají na starost výběr kandidátů do nové práce raději přijmou naprosto zdravého jedince, než osobu se zdravotním hendikepem. A to ke snižování nezaměstnanosti handicapovaných rozhodně nepřispívá. Moc dobře si totiž uvědomují, že pracovní pozice pro znevýhodněné lidi by měla být určitým způsobem klidnější případně trochu upravená. Ale není zde problém pouze na straně zaměstnavatelů.
Zdravotně postižení lidé často ani nevědí, že pracovat mohou, bez toho aniž by přišli o invalidní důchod. Tyto informace vám většinou nikdo dobrovolně nesdělí. Pokud časem ztratíte naději na hledání práce, zřejmě se asi uchýlíte k cestě nejmenšího odporu – zůstanete doma a budete pobírat sociální dávky.
Hlavní barierou je nedostatek informací, jak na straně zaměstnavatele, tak zaměstnance. Často se totiž jedná o první zkušenost obou stran, kdy ani jedna neví, co má od nového pracovního poměru očekávat.
Mnoho zaměstnanců totiž ani netuší, že při zaměstnání handicapovaného člověka má nárok na slevu na dani z příjmů. Zde záleží na vážnosti postižení, jedná-li se o těžší, může se ročně jednat až o 60 tisíc. Žádat mohou také o příspěvek na zřizování nových pracovních míst, tedy na nákup vybavení a zařízení.
I když jsou handicapovaní pomalejší, patří mezi ty nejloajálnější zaměstnance, jsou pečliví a váží si toho, že mohou pracovat.