Je známo, že hutní průmysl patří mezi největší znečišťovatele ovzduší v Moravskoslezském kraji a situace v této oblasti, co se kvality ovzduší týče, patří mezi dlouhodobě nejhorší dokonce v celé Evropě. Hutní firmy považují ekologická opatření a normy v České republice, vzhledem k jejich další existenci, za téměř likvidační.
Náklady na ekologičtější provoz hutě jdou do stovek miliónů a výrazně se tím snižuje jejich konkurenceschopnost na českém a mezinárodním trhu, zaměřeného na hutní materiály.
Extrémně drahé hutní materiály
Enormní výdaje tak mohou mít za následek výrazné omezení výroby a zrušení tisícovek pracovních míst, což by vzhledem k už tak značné míře nezaměstnanosti v tomto regionu mělo nedozírné následky. Hutní materiál, resp. cena za jeho jednotku, by pak vzhledem k ekologickým investicím musela neúměrně vzrůst, což by mělo další negativní vliv na konkurenceschopnost českých hutních materiálů na českém a zahraničním trhu.
Náklady na ekologické programy jsou pro české hutní firmy zatěžující z dalšího důvodu – banky totiž výrazně zpřísnily podmínky pro poskytování úvěrům, takže hutní podniky jsou často nuceny pokrýt tyto náklady z vlastní kapsy, bez možnosti jakéhokoli úvěru. Hutní materiály nemohou být nijak výrazně zdraženy, neboť již několik let převládají na Evropském trhu s hutními materiály výrazně nižší ceny, díky nižší poptávce po zboží.
Některé hutní materiály, resp. jejich produkce se například v Třineckých železárnách snížila až o celých 50%. Zástupci největších hutních podniků požadují, aby se nezvyšovaly daně, a žádají po státu úlevu v podobě neplacení poplatků za emise. Ušetřené peníze by pak hutě proinvestovaly do ekologických opatření. Došlo by tak k zlepšení kvality ovzduší a společnosti by nemusely zdražovat své produkty.