Keď som bol malý, neboli počítače bežnou súčasťou každodenného života. Doma som  mal len „kazetkovú“ hru, ktorú keď som pripojil k telke, mohol som drtievať hry, ktoré som si vymieňal s kamarátmi, ale nebolo to ono. Vždy som chcel  mať doma počítač, aby som mohol hrávať PC hry. Pri každej návšteve známych, ktorí vlastnili počítač, chcel som si na ňom zahrať. Počítač nemal skoro nik, a PC hry ma veľmi fascinovali. Ich grafika, hratelnosť, to bolo niečo perfektné.

Nadišiel čas, a dostal som svoj prvý počítač, môj vytúžený. Už to neboli dlhé čakania, kedy si môžem niekde u niekoho zahrať hru, PC hry som si mohol zahrať priamo doma. Výborný pocit.

Ale ako čas plynul, zistil som, že každá hra raz omrzí, už som svoj počítač bral ako samozrejmosť,  nenadchýnalo ma to tak ako kedysi. Hry som už nehrával tak často, namiesto niekoľkých hodín denne to bolo len pár minút.

Moje nadšenie a iskru, ktorá pomaly dohasínala oživil príchod Playstationu. Prvú konzolu som nemal tú možnosť vyskúšať, dostal sa ku mne až jeho nástupca, Playstation 2, ako narodeninový darček. Elegantná čierna konzola bola pre mňa výbornou satisfakciou, a nadšenie ktoré som pociťoval kedysi z počítača, naplno ožilo pri tejto konzole. PS2 hry boli perfektné, opäť som zažil hodiny a hodiny plné nadšenia a zábavy, ktorá bola nekonečná.

Ako to už u mňa býva, prvotné nadšenie po pár mesiacoch opadlo, konzola sa stala len príležitostnou záležitosťou,

Lenže „duch“ hráča vo mne kdesi v hĺbke stále tlel, len ho potrebovalo niečo poriadne rozfúkať a rozpáliť.

To sa podarilo konzole PS3, jej príchodom moje herné nadšenie naplno ožilo, hoci už nie je také veľké, ako keď som bol malý chlapec, PS3 hry dokážu vynikajúco spríjemniť moje nudné chvíle, sú skvelou zábavou, hlavne keď si zahráme s niekoľkými ovládačmi s viacerými kamarátmi. Zábava ale nekončí len pri tejto konzoli. Na cestách, v práci cez prestávky či na zastávkach mi výborne poslúži konzola PSP. PSP hry výborne zastúpia môjho „miláčika“ PS3, ktorá keď nie som doma, netrpezlivo na mňa čaká.

John Lennon, Keith Richards a Bono Vox – tři legendární hudebníci a členové pravděpodobně nejúspěšnějších rockových skupin historie. Všichni měli své sny, své záliby a hlavně své hudební nástroje, které by za nic na světě nevyměnily. Na co tedy tyto legendy rock ’n’ rollu hráli?

John Lennon se stal synonymem rockera, který neúspěšně touží po lepším světě. Hudební nástroje, na které dokázal Lennon hrát tvoří dlouhý seznam. Kromě klasické kytary a harmoniky ovládal i klávesové nástroje jako klavír, nebo varhany. Jeho nezměrný hudební talent, stejně jako obrovské úsilí, které věnoval boji za mír z něj na jedné straně vytvořily hudební ikonu a prototypa utopického idealisty na straně druhé. Výročí jeho smrti, připadající na 8. prosince, se dodnes slaví den po celém světě. Keith Richards je skladatel legendárních Rolling Stones. Existuje-li nástroj, který je se jménem Richardse spojen víc než cokoli jiného, je to Fender Telecaster. Tato revoluční elektrická kytara byla vůbec prvním seriově vyráběným typem svého druhu a způsobila v hudební branži naprostou revoluci. Kromě tohoto modelu používal Richards také další legendu mezi kytarami, model Gibson Les Paul. Bono Vox, charismatický frontman Irských U2 hraje na kytaru a harmoniku. Vystačí si s modelem Irish falcon od Gretsch.