Je to zvláštní. Nikdy jsem si nemyslel, že zrovna já budu mít potíže se zakázkami. Jsem zedník a umím vzít za práci. Mám šikovné ruce a vždycky jsem se snažil, abych se nemusel stydět za práci, kterou odvedu. Abych se nemusel stydět, když někde půjdu po ulici a uvidím něco, co jsem postavil, nebo mi zrak padne na barák, ve kterém jsem snižoval stropy nebo zdil příčky.
Vždycky jsem měl práce dost.
Ale pak jednou uběhlo čtrnáct dní a nikdo mi nezavolal, jestli bych neuměl zrenovovat verandu nebo kolik by stála zídka jako základ k plotu. Tak jsem si zkusil dát inzerát do místních novin – do takového našeho vesnického plátku, na který každý nadává, že tam nic není, ale stejně ho každý čte. Zavolal mi jeden člověk s tím, že se mi ozve a ukáže mi zahradu, kde potřeboval vyzdít základ pro skleník – a tím to skončilo, už se neozval. Zkusil jsem dát inzerát znovu – a nic.
O týden později ke mě přijel na návštěvu syn se snachou a dětmi. Seděli jsme venku, pekli na ohni buřty, povídali si – a najednou se mě patnáctiletý vnuk zeptal:
„Dědo, a proč si nedáš inzerát na internet?“
Musel jsem se smát. Copak já to umím? Copak se v tom jejich internetu vyznám? Copak já vím, kam se to zadává a co mám kam napsat? Dejte s mi s tím svátek, děkuju pěkně. Na internetu je dneska sice všechno, ale já s tím neumím a nehodlám se to na stará kolena učit – a proč taky, nepotřebuju to.
Syn to ale považoval za dobrý nápad. Říkal mi něco o nějaké Dispečerce, že prý je to server, kde se hledají řemeslníci. Že dneska se napřed hledá na internetu a pak teprve v inzerátech, pokud vůbec. Že konkurence tam už určitě je, a určitě mi to pomůže získat zakázky a kdesi cosi. Už mě z toho brněla hlava, tak jsem mu to odkýval, že mě tam může přihlásit, aby mi dal pokoj.
Syn si došel do auta pro počítač, položil si ho na kolena, z boku té černé škatule vytáhl malou anténku, chvíli tam něco ťukal, vyplnil mi tam registraci – jen zadal jméno, příjmení, telefon, IČO a okres, pak se mě zeptal, kdy mi mají zavolat, a bylo to.
Hned v pondělí se mi ozvali, nějaká sympatická holčina s příjemným hlasem se mnou dokončila tu registraci a bylo to. Ani jsem netušil, že to bude takhle jednoduché.
Překvapení mě ale teprve čekalo. Abych byl upřímný – nevěřil jsem tomu. Nevěřil jsem, že by mi někdo mohl začít volat, že něco potřebuje. Nic jsem od toho nečekal.
Takže když mi někdo ve středu zavolal, že potřebuje opravit zeď mezi sousedem a jím, považoval jsem to za příjemnou náhodu. Ale náhoda to rozhodně nebyla. Začali mi lidé volat, když něco potřebovali, tenhle potřeboval vybourat dveře a dát nové, tamhleten chtěl vybetonovat podlahu v dílně.
Teď už mám zase dost zakázek. Syn mi dal tam k nim, na Dispečerku, fotky mojí práce jako reference, aby se lidé mohli rovnou podívat, že své řemeslo opravdu umím.
Jsem rád, že mě syn přemluvil. Sami mi zavolali, registrace byla hned hotová, a už můžu lidem říkat, že mne najdou na www.dispecerka.cz, kde mám i svojí vlastní webovou stránku, kterou mi udělali taky oni.