Pátý den, kdy jsem poslouchal kapající kohoutek, jsem se rozhodl předejít slibně se rozvíjející neuróze z nepřestávajícího zvuku kapiček vody, dopadajícího na plech dřezu, rozebrat kohoutek a zkusit ho spravit. Sice jsem to nikdy nedělal, ale co na tom může být, to přece zvládnu. Manželka mi sice opatrně naznačovala, že by se to mohlo svěřit odborníkovi, ale proč utrácet za nějakého instalatéra, když to zvládnu sám, ne?

Koupil jsem si odpovídající těsnění, připravil veškeré nářadí, vybral správnou velikost klíče, nasadil a zabral.

Hm. Ve chvíli, když mi všechno pod rukou náhle povolilo, mi došlo, že to nebyl dobrý nápad. Nekvalitní trubky z osmdesátých let už měly svá léta odsloužena – na druhou stranu, kdo může říct, že má doma v kuchyni fontánu? Proud vody, vesele tryskající z ulomené trubky, se rozstřikoval na všechny strany, plošně se mi vsakoval do oděvu, životodárná tekutina se zadostiučiněním zvlhčovala nedávno nově vymalované stěny kuchyně, moje čtyřletá dceruška opodál nadšeně tleskala ručkami a radovala se z nezvyklého zážitku, já jsem prskal jako křeček a nadával, že by se i dlaždič přiučil…

Kdyby v tu chvíli někdo neváhal a točil, asi bychom vyhráli první cenu.

Proud vody ustal – to manželku napadlo, že by mohla zavřít přívod vody ve stoupačce.

Stál jsem uprostřed obrazu zkázy, skrznaskrz mokré šaty přilepené na těle, potichu nadával na svoje pitomé nápady a přemýšlel, co teď.

Za mnou se ozval tichý hlas, dle tónu se zjevně snažící nepodráždit mě víc, než je nutné.

„Hele… nechci ti nějak radit, ale nemyslíš, že bys mohl zavolat tu havarijní službu Dispečerky, jak nám o ní vyprávěl Petr? Já bych to tady mezitím vytřela, ty by ses mohl převléknout…“

No. Jsou chvíle, kdy moudrý muž pozná, že prohrál.

„Tak jo. Zjistím číslo a zavolám.“

Ještě v mokrých šatech jsem se posadil k počítači, šel na stránky www.dispecerka.cz, a v Havarijním servisu jsem na mapě republiky vybral nejbližšího havarijního technika. Dotyčný řemeslník se ukázal být muž činu, zbytečně se nevyptával, za dvacet minut byl u nás, a půl hodiny poté jsme měli v kuchyni opět vodu, které tekla pouze z kohoutku.

Kohoutku, který nekapal.

Byl jsem rád, že řemeslník byl tak šikovný a vše spravil bez hloupých poznámek, byl jsem rád, že si manželka vzpomněla na havarijní servis na Dispečerce. Je dobře, že jsem se měl na koho obrátit…

… ale největší vděk cítím ke své manželce, že se o té události dodnes nikomu nezmínila.

„Chce to změnu,“ řekl jsem si, když jsem se jednoho rána porozhlédl po naší panelákové koupelně. Odpad umyvadla byl už přes dvacet let starý a kov shnilý natolik, že jsem se bál do umyvadla napouštět vodu, vana byla používáním poškrábaná, že už skoro nešla vyčistit, poloha v koupelně obojího rozhodně nebyla ideální – a ošklivého umakartu ještě z doby, kdy náš panelák stavěli, jsem měl už také plné zuby.

Známý mi sice radil, abych si našel řemeslníka na portálu www.dispecerka.cz, ale neposlechl jsem ho. Měl jsem totiž kontakt na jednoho instalatéra, který mi kdysi tvrdil, že také dělá přestavby bytových jader.

Několik telefonátů, slovo dalo slovo, zaplatil jsem zálohu a jednoho sobotního dopoledne mi vešla do dveří funící hromada nářadí a materiálu, v jejímž nitru se skrýval můj objednaný instalatér. Dal si kávu a pustil se do práce. Druhý den přišel opět hned ráno, další den také. Ve středu odpoledne prohlásil, že večer něco má a tak přijde až zítra. To sice bylo trosku proti naší původní dohodě, ale nijak zvlášť jsem nebyl proti, pokud by to bylo opravdu do konce týdne hotové.

Jenže ve čtvrtek jsme na řemeslníka marně čekali. Volání na mobilní telefon mi zpočátku odmítal a potom si telefon vypnul úplně. Zřejmě dostal nějakou lukrativnější zakázku a nás v klidu pustil k vodě.

Díval jsem se na nepoužitelnou koupelnu, drbal se ve vlasech a přemýšlel, co teď. Pak jsem si vzpomněl na mého známého, který mi doporučoval vybrat si řemeslníka na portálu www.dispecerka.cz . Na stránkách jsem si vytipoval několik řemeslníků, jednoho z nich kontaktoval, a měl jsem štěstí – i když řemeslníci neradi dodělávají práci po svých konkurentech, tenhle souhlasil. A protože mě zrovna volné odpoledne, přijel ještě ten den, a v neděli odpoledne jsme se už mohli radovat z nového jádra. Litoval jsem, že jsem svého známého neposlechl už dříve – s webovým portálem www.dispecerka.cz jsem si tu první špatnou zkušenost mohl ušetřit.

Je pátek odpoledne, a já, spolu se spoustou dalších, opouštím naše hlavní město a mířím směr přehradní nádrž, abych si o víkendu trochu odpočinul na své chatě. Opravdu jsem se těšil – vidina příjemně prolenošeného víkendu u vody se pomalu měnila ve skutečnost. Ještě sjet dolů po rozbité cestě, zaparkovat, klíč cvakne v zámku, ták, a jsem tu. A teď…

…co to je, proboha, na té zdi? Od stropu až na podlahu se táhne tmavý, vlhký pruh – neklamná vizitka toho, že nám střechou zatéká – což je divné, protože místní klempíř dokončil renovaci plechové střechy před dvěma týdny. Vyšel jsem po schůdcích na půdu, abych obhlédl škodu. Čekal jsem vlastně jen něco drobného, něco, na co budu stačit sám – ale velký kus střešního plechu, který byl odchlíplý, mi dal jasně najevo, že tohle sám a bez nářadí nezvládnu. Po bližším ohledání jsem se rozhodl, že původního řemeslníka už brát nebudu – takhle ledabyle spojit plechy bych snad nedokázal ani já. Také jsem si uvědomil, že práci nemohu reklamovat – povedený klempíř mi totiž nevypsal účtenku, takže jsem neměl v ruce žádný doklad. K tomu, aby mi do telefonu popřel, že u mne kdy byl, stačilo jen zmínit reklamaci práce. Chybami se člověk učí, já vím, ale vztek jsem měl.

Střecha ale nutně potřebovala opravit a nezbývalo mi, než zkusit urychleně najít jiného řemeslníka. Po několika telefonátech s přáteli mi jeden z nich doporučil webový portál Dispečerka. Říkal mi, že tam prý najdu osvědčené řemeslníky v okolí. Připojil jsem se tedy ze svého notebooku na internet, šel jsem na portál www.dispecerka.cz, na několik kliknutí jsem si našel klempíře z nedalekého městečka a zadal požadavek. Hned ten večer mi dotyčný zavolal a dohodli jsme se na termínu v sobotu po poledni. Milý, sympatický pán skutečně přijel, během dvou hodin jsem měl spravenou střechu a ani to nestálo tolik, jak jsem se bál. Takže v sobotu večer jsem poslouchal bušení dešťových kapek na střechu a jen jsem se usmíval. Byl jsem opravdu spokojen, jednak s profesionálně odvedenou prací, a jednak s webovým portálem www.dispecerka.cz, díky kterému jsem snadno a rychle našel tolik potřebného řemeslníka.