Česká republika je členský stát NATO a člen Evropské Unie a její armáda se aktivně podílí na operacích vojenského i nevojenského charakteru v rámci těchto institucí. Spolu s tímto závazkem dochází k početní redukci AČR s cílem zefektivnit a zeštíhlit současné struktury jednotek a útvarů. To spolu vytváří dva na první pohled protichůdné požadavky a to – výrazné zvýšení bojeschopnosti za současného snižování počtů osob, techniky a ostatního materiálu. Obdobný problém řeší všechny vyspělé armády světa. Hlavním důvodem tohoto problému je neustálé snižování počtu populace a snaha udržovat co nejmenší, ale akceschopné ozbrojené síly, které jsou schopny splnit daný úkol a přežít. Dalším důvodem je i snaha dosáhnout výrazných snížení výdajů na zbrojení při současném zabezpečení vysokých operačních schopností ozbrojených sil.

Z výše uvedených důvodů byly na počátku devadesátých let minulého století zahájeny práce na nové technologii pro vojáka a novém způsobu vedení bojové činnosti především nejnižších bojových celků na stupni tým, družstvo, četa a rota. Tato snaha vyústila do vyvinutí nových technologií známých pod názvem Voják budoucnosti, „Integrovaný systém vojáka a malých jednotek“, resp. „Modulární bojový komplet vojáka 21. století“ (MBK V21). Tento systém měl především zajistit převahu na možných budoucích bojištích a v zahraničních misích.

Vyspělé armády již vybavily své vojáky první generací tohoto systému tak, aby tyto jednotky byly schopny nasazení s novou výzbrojí a výstrojí v časovém horizontu let 2010 – 2020. Následně bude zaváděna nová generace kompletů v horizontu let 2020 – 2030. S dalším rozvojem technologií bude pokračovat i další zdokonalování systému po roce 2030. Podstatné je, že s tímto projektem není spojeno jen přezbrojení vojáků, ale i kvalitativně nový prvek a to způsob vedení bojové činnosti, který je ovlivněn především změnou hrozeb (asymetrických hrozeb), které je třeba eliminovat. Ty jsou charakterizovány především asymetrickým charakterem současných, ale i budoucích konfliktů.

AČR se jako členský stát NATO, který se aktivně podílí na mezinárodní alianční politice, zavázala vyčlenit značnou část svých sil ve prospěch Aliance, což neznamená pouze vyslání vojsk k operačnímu nasazení, ale také aktivní podíl na dosažení plné interoperability uvnitř Aliance. Ke splnění tohoto cíle je nutné zachování kompatibility v rámci NATO a schopnosti jednotek působit v zahraničních misích kromě jiného i tím, že jednotky AČR budou vybaveny společným systém, známým pod názvem Voják 21. století.

Charakteristika Vojáka 21. století

Rozhodujícím rysem vojáka 21. století je schopnost vytvoření informační převahy nad protivníkem, což znamená, že nejdůležitější schopností je složka C4I, která sjednocuje všechny ostatní složky V21. Subsystémy, zabezpečující tuto složku jsou klíčovými subsystémy pro celý MBK.

Cílem vývoje a nasazení kompletů vojáka 21. století je především:

• snížení počtu vojáků potřebných ke splnění bojového úkolu při současném nárůstu jejich výkonu a efektivity;
• začlenění vojáka – jednotlivce a malé jednotky (tým, družstvo, četa, popř. rota) do struktury digitalizovaného bojiště a architektury C4ISR (Command, Control, Communication, Computers, Intelligence, Surveillance, Reconnaisance);
• aplikace nových přístupů k vedení bojové činnosti, organizace a vybavení vojáků a jednotek pro zlepšení činnosti v komplexním a zastavěném terénu.

Integrované komplety vojáka jsou určeny k tomu, aby bylo možno malé z vozidel sesednuté, nebo samostatně se pohybující jednotky začlenit do takzvaného systému digitalizovaného bojiště. To v praxi znamená, že po vydání úkolu a v procesu jeho realizace, má velitel celkový přehled o situaci na bojišti a stavu vlastních vojáků. Na základě takovýchto informací, je schopen zajistit svým vojákům převahu, ochranu a umožnit jim splnění úkolu s co nejmenšími ztrátami.

Výsledkem zavedení těchto kompletů by mělo být posílení výkonnosti jednotky při současné možnosti snížení počtu osob v ní nebo rozšíření či zvětšení efektivního působení jednotek při zachování stávajícího počtu nasazovaných vojáků.

Do budoucna se na bojišti počítá s menším počtem vojáků. Výstroj a výzbroj jednotlivců však musí odpovídat nárokům, které jsou na ně kladeny. V podstatě to znamená, že „Voják budoucnosti“ je vybaven určitými prostředky či systémy, které mu umožní splnění úkolu, předání získaných informací ostatním jednotlivcům, velitelstvím a v neposlední řadě ho také ochrání před všemi vnějšími hrozbami a tak mu umožní bezpečný návrat k mateřské jednotce.

Centrem kompletu vojáka budoucnosti přestává být, jak už bylo předesláno, jeho osobní zbraň, ale stává se jím samotný voják. Zbraň již není chápána jen jako útočný nebo obranný prostředek, ale slouží také jako nosič dalšího vybavení, ve kterém dominují optoelektronické systémy. Tyto systémy již neslouží k pouhému zaměřování vlastní zbraně, ale jsou součástí vyšších systémů řízení palby a průzkumu. Integrovaná sestava optoelektronických senzorů doplněná komunikačními a navigačními systémy umožňuje vojákovi detekovat, identifikovat a následně i zaměřovat nepřátelskou techniku i osoby na poměrně velké vzdálenosti a to ve dne i v noci. Podobným způsobem mohou být tyto prostředky použity i v průzkumu.

K tomuto kompletu patří i prostředky, které jsou odolné a chránící proti komplexnímu průzkumu a zaměřování vedenému zejména ve viditelné, infračervené a mikrovlnné oblasti spektra, vlivům ničivých účinků ZHN působících na vojáky, fyzikálně mechanickým, elektromagnetickým, klimatickým a jiným vnějším činitelům a fyziologickým a hygienickým vlivům na osoby vyvolaným použitím ochranných prostředků.

Schopnosti jednotek jsou dále doplňovány i takovými prostředky, jako jsou:

• neobsluhované pozemní senzory – Unattended Ground Senzor (UGS);
• bezosádkové prostředky – Unmanned Groud Vehicle (UGV);
• bezpilotní prostředky – Unmanned Aerial Vehicle (UAV).

Dopady na taktiku

Nelze předpokládat, že by tyto jednotky měly nahradit soudobé těžké mechanizované útvary vyzbrojené tanky a pásovými bojovými vozidly (ty by měly stále mít svou roli jako hlavní síly pro vybojování nadvlády). Bojová činnost v zastavěných (urbanizovaných) prostorech, mírové operace (zejména operace na vynucení míru), či ochrana obyvatelstva před nepřátelskými paramilitárními skupinami (jako tomu je například při misích kontingentů AČR v Afghánistánu apod.) jsou těmto jednotkám přímo „šité na míru“.

Podstata, principy, a způsoby vedení boje a jiných taktických činností (patrolování, prohledávání zájmových objektů a prostorů aj.) se sice podle mého názoru nezmění, změní se však možnosti jednotek – zejména vzdálenosti, na které budou jednotky schopny tyto činnosti vykonávat. Tyto vzdálenosti vyplývají z výše zmíněných možností prostředků průzkumu, pozorování a akvizice cílů (prvků ISR) určených pro jednotlivé stupně.

Tyto schopnosti tak umožňují pokrytí daného území nasazením menší jednotky (v některých taktických situacích jednotkou až o stupeň menší) než v současné době, tedy že se výrazně zvyšují jejich možnosti.

Takto vybavení vojáci mohou v podmínkách digitalizovaného bojiště nahradit daleko silnější a početnější jednotky. Rovněž jejich prostor odpovědnosti může být podstatně větší – prostor, který musel dříve zabezpečovat prapor, bude možné kontrolovat jen rotou; tam, kde bylo třeba roty, bude stačí postačovat apod.

Zásadní změny se však dotknou celkové koncepce jednotek do stupně rota. Budoucnost lze spatřovat především v taktických celcích postavených na bázi rotních taktických uskupení. Nová rotní taktická uskupení představují novou dimenzi rozvoje mechanizovaných jednotek. Za priority zde považuji jejich mobilitu, dostatečnou úroveň ochrany a zabezpečení a schopnost dosažení informační převahy.

Domnívám se, že v nejbližší budoucnosti používaná taktika se dá stručně charakterizovat jako nepřetržitá, s vysokou frekvencí opakovaná činnost většího počtu malých taktických celků (jednotek), s cílem provést koordinovaný úder na nepřátelský objekt, a to z různých směrů. Po splnění dílčího taktického cíle následuje stažení těchto jednotek, po následném soustředění krátká obnova bojeschopnosti, rychlý přesun do nového zájmového prostoru a provedení dalšího úderu.

V asymetrickém prostředí s ohledem na nejasně vymezeného protivníka vedoucího např. guerillovou válku, prostor operace a další faktory bude způsob jejich činnosti mít velmi často charakter „Search and Destroy“ – tedy „Vyhledej a znič“. Nebude-li možné provést zničení objektu vlastními silami a prostředky, budou schopni v reálném čase vyžádat potřebnou palebnou podporu nebo označit cíl a navést na něj např. řízenou střelu odpálenou z letounu. Velmi často budou využívány takové způsoby plnění bojových úkolů, jako jsou léčky, přepady a další, v minulosti typické spíše pro průzkumné a speciální jednotky.