Právních předpisů má každá země nespočetné množství a právě takovéto právní normy určují, co se smí, případně, co je zakázáno. Vyznat se v nich však není úplně jednoduché, nejen pro jejich množství, ale někdy i pro jejich protichůdné nebo příliš komplikované znění. O výklad takovýchto zákonů se snaží právníci, ale konečné slovo má vždy soud.

Když se tedy stane případ, že někdo poruší zákon a nebo dojde ke sporu, tak to bude řešit soudce. To, jaký soudce bude mít daný případ na starosti, záleží hlavně na povaze, případně závažnosti porušení zákona nebo sporu.

Během soudního řízení probíhají různé výpovědi, ať už obžalovaného nebo žalobce, ale samozřejmě i svědků. Na základě zjištění skutečnosti a důkazů následně soudce vydá rozsudek.

Takovéto rozsudky v občanském právním řízení musí obsahovat vždy poučení o odvolání. Následně na základě tohoto dotyčná osoba, které se rozsudek týká, může dané rozhodnutí soudu prvního stupně napadnout odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Podobně, ale s menší obměnou funguje odvolání i v trestním řízení, zde však existuje i odpor. Ten směřuje proti trestnímu rozkazu. Odvolání se následně řeší na vyšším soudě, případně rozhoduje až nejvyšší soud ČR respektive Nejvyšší správní soud.

Ačkoli v našem právním systému nefunguje prostředek jako precedens, který je běžný v Americkém systému, i u našich soudů se dá využít jako podklad pro soud soudní rozhodnutí z jiného případu. Hovoříme o využití judikátů. Judikát je vlastně rozsudek, případně rozhodnutí vyššího soudu. Judikatura je tedy možnost zjistit, jak rozhodovaly soudy v případech podobných tomu vašemu.

I když tedy precedens u nás nefunguje, může nižší soud přihlížet k judikátům vyšších soudů. To znamená, že když má právník případ, který je podobný jinému případu z minulosti, ve kterém soud rozhodl ve prospěch strany právníka, tak ho může využít u soudu jako judikát, což mu může pomoci vyhrát daný spor.