My všichni známe jeho jméno i činy, které vykonal na úsvitu našich národních dějin. V Jiráskových Starých pověstech českých jsme si četli, jak z rána vystoupal na bájnou horu Řím a pěl ódy na mléko a strdí, jež zde oplývalo. Chvíli se rozhlížel po zemi zaslíbené a poté sestoupil ke svým druhům, aby jim sdělil skvělou zprávu, že právě tohle je ona hledaná země, za níž se tu dlouhou cestu plahočili. Aby svému vůdci vzdali hold rozhodli se nový kraj pojmenovat po něm, takže vznikli Čechy. Byla ale pravda opravdu taková? Existoval vůbec někdy nějaký Čech? Nejsou to náhodou jen pohádky na dobrou noc nebo jen nutná výplň osnov dějepisu? Abychom zjistili pravdu vydejme se společně do dávné minulosti, do doby bez internetu, bez počítačů, do doby kronikáře Kosma, který jako první našeho praotce popisuje.
Kosmas píše svou kroniku latinsky ve 12. století. Nepopisuje jen české dějiny, ale začíná stavbou Babylónské věže v Mezopotámii a končí smrtí našeho knížete Vladislava. Samotnému Čechovi (v latině ho Kosmas nazývá Boemus) je věnován jen malý prostor. O výstupu na horu Řím není ani zmínka. Autor nám jen suše sděluje, že okolo hory byla založena první sídla, což ovšem archeologové nikdy nepotvrdili. Kosmas se rovněž nezmiňuje ani o Lechovi, ani odkud vlastně Češi přišli. Jen nám oznamuje, že podle Čecha byla pojmenována nově osídlená země. Zvláštností je, že Boemus znamená v latině příslušník kmene Bójů, což by znamenalo, že Čech nebyl Slovan, ale Kelt. Možná to dokonce není ani tak pověst o příchodů Slovanů, jako spíš Keltů.
Dalším významným českým historikem byl Dalimil. Na začátku 14. století napíše první, česky psanou kroniku. Pověst o Čechovi začíná nabírat „Jiráskovější“ obrysy. Lech (nejde o jméno, ale o titul vladyky) Čech již provede svůj pověstný výstup na Říp (kde naši zemičku vychvaluje) a dokonce pochází i ze země Charvátské. Dalimil nám ale servíruje jeden velmi zajímavý fakt – podle něj byl Čech vyhnán za vraždu a to není zrovna ta nejlepší nálepka pro otce národa. V dalších kronikách má náš praotec už čistý trestní rejstřík.
Velmi košaté vyprávění nám poskytuje kronika Václava Hájka z Libočanan. Ten měl buď velmi dobré zdroje a úžasnou znalost české historie nebo používal při práci až mnoho fantasie. Jen bych chtěl zmínit, že druhá možnost je o dost pravděpodobnější. Praotec Čech odchází ze země Charvátské, protože je znechucen místními poměry a se svým bratrem Lechem hledá zemi zaslíbenou. Dle Hájka roku 644 doráží k Římu a se svým lidem se usazuje. Celá kronika není výčtem historických událostí, ale zajímavou beletrií. Ačkoliv je tedy dobrá ke čtení, tak její historická hodnota je mizivá. To ale žádnému obrozenci nebránilo, aby z ní čerpal. Historie tehdy neměla poznávat pravdu, ale podporovat nacionální zájmy.
Mnoho a mnoho archeologů, ať už amatérských či profesionálních, se snažilo najít nějaké hmatatelné důkazy o našem praotci, podobně jako Schliemann se snažil najít bájnou Tróju. Naši historici zatím zůstávají bez úspěchu. Již několikrát sice na povrch vyplula senzace o nově nalezených důkazech, ale další archeologové tyto domněnky vždy s přehledem vyvrátili. Nebyla nalezena ani bájná Čechova mohyla, která se měla nacházet někde poblíž obce Ctiněves ani žádné známky osídlení okolo Řípu. Záhada o praotci Čechovi, stará jako „češstvo“ samo, zůstane nejspíše nevyřešena. Zůstanou nám jen mlhavé legendy…
Zdroje:
Wikipedie – www.wikipedia.org
Hora Říp – www.hora-rip.cz
Sedmička – www.sedmicka.cz